Staré (dobré) časy

1. září 2008 v 16:34 | Slídilka |  Haló...jste tady?
Volejte sláva a tři dny se radujte! Prevít je zpátky! Slídilka (navzdory sedmi po sobě jdoucích službách) také!
Vzhledem k tomu, že se včera i dnes dostala do postele v sedm ráno a na organismu se tím pádem začíná projevovat takzvaný chcíplotinový efekt, omluvte prosím zvýšenou ujetost přepisovaného textu...Děkuji. A přeji příjemné počtení.



Jestliže jde vše podle plánu, stala se někde chyba. - Murphyho zákon.

(Prevítův byt, o deset minut později)

Ach ano, milí badatelé. V životě každého prevíta dříve nebo později nastane chvíle, kdy čas (představujeme-li si ho jako plynoucí, syrupovitě hustou řeku) zdánlivě ještě víc zpomalí, neřku-li ustrne v pohybu docela. Chvíle, kdy už tak bizarní situace dospěje takové míry absurdity, že se dokonce ani suverénní jedinec, jakým Krásný prevít bezesporu je, nezmůže na nic jiného, než na bezmocné přihlížení. Řečeno polopatě - prostě se v ten moment odevzdaně opřete o futro, zíráte před sebe a cítíte, kterak se vaše spodní čelist poroučí směrem dolů.
Čučíte, a v hlavě máte - krom strašlivě vlezlých Vzpomínek na Jindy a Jinde - děsivé prázdno.
Krásný prevít se opřel o futro a přihlížel, jak si ramenatý motorkář hází na rameno pouzdro se samostřílem, vytahuje z jedné z brašen u sedla podezřelý bílý balíček a pomalu vyráží směrem k jeho dveřím.
Vypadal báječně. Vlastně víc, než to - ale Krásný prevít momentálně nebyl schopen udržet jinou myšlenku, než ono fascinující:
On fakticky přijel. Oscar...je...tady.
Ten poznatek mu rotoval v hlavě jako zešílevší surikata, pořád a pořád, stejně tomu ale nemohl uvěřit. Dokázal jen civět. A vydávat - naštěstí pouze v duchu - tichounké ííík. Bolel ho celý člověk. V natlučeném nose mu bolavě pulsovala krev, přesto ke své hrůze cítil, kterak mu na oteklých rtech vykvétá připitomělý úsměv.
"Bosie," usmál se Oscar.
"Ahoj," zahuhlal Krásný prevít. Maličko jím cloumal ten starý reflex Oscara obejmout, ale samozřejmě to neudělal. Nakonec, uvědomil si nešťastně, hranice už jsou daný. Věděl to a pomaličku se s tím začínal smiřovat, ale stejně to bolelo, ne že ne. Je hrozné, vztáhnout ruku, abyste se někoho milovaného dotkli a uprostřed pohybu si najednou uvědomit, že teď už vlastně nemůžete.
"Pojď dál. Omluv ten bordel, posledních pár dní bylo trochu moc..."
"Akčních?"
"Tak nějak."
"Pro mě taky...dokonce i na moje měřítka."
Ach ano...měřítka. A o ta právě šlo, vzpomněl si znenadání Krásný prevít. Zároveň s pomyšlením, že už se Oscar v prevítím žití jaksi... převážně nevyskytuje, drásala Krásného prevíta i skutečnost, že neví, KDE se vyskytuje. Jak vůbec vypadá JEHO část hry. Jak moc je to pro něj jiné. Faktem je, že mu byl prozatím odhalen jen malý, nepatrný kousíček, ale i ten se zdál natolik vzrušující, až to bralo dech.
Prevít poočku shlédl na respekt vzbuzující kožené pouzdro se samostřílem a nasucho polkl. Začínala jím cloumat stará dobrá Zvědavost a dělala to po čertech dobře. Donutila ho vztáhnout ruku a opatrně se pouzdra dotknout. Zároveň udělal něco typicky prevítského - pomaličku, převelice dvojsmyslně k Oscarovi vzhlédl.
"Hodně práce?"
Oscar nehnul brvou. "Ano."
Krásný prevít přestal přehrávat a s poraženeckým povzdechem se schoulil v křesle.
"Díky, že jsi přijel."
"Není zač. Mám dojem, že ti dlužím malé vysvětlení...stran toho, co se odehrálo u Shorty," rozhodl se jít Oscar rovnou k věci.
Krásný prevít cítil, kterak podvědomě zatíná čelisti. Ticho klišovitě zhoustlo a pískově žlutá kočka na římse nastražila uši ještě víc.
"Podívej...chci, abys věděl, že přesně kvůli takovým situacím tě odmítám mít nablízku."
"JEN proto?"
Oscar si zhluboka povzdechl.
Krásný prevít našpulil pusu, na níž navzdory veškrým snahám působit drsně rychle vykvétal ublížený úšklebek.
"V pohodě, nemusíš odpovídat. Syndrom horký plotny. Connie mi to už vysvětlila."
"Bosie," špitl hebce Oscar. Vztáhl ruku, aby Prevíta pohladil, ale pohyb samozřejmě nedokončil.
Krásný prevít si navztekaně utřel nos.
"Já to přece chápu. To je v pohodě, jasný?! Jen..."
"Jen co?"
"Jen to zasraně BOLÍ, když už to chceš vědět. Stejská se mi. Víš, jaký to je, pamatovat si, jak někdo voní, snít o něm a pak ho ráno v tý posteli nenajít?"
Tak, a bylo to venku. A vyslovil to přesně tím způsobem, jakým si to vyslovit zakázal. Stylem Starého Bosieho.
Krásný prevít popotáhl a odvrátil pohled. Další ze situací, kdy by nejraději vyhledal úkryt pod kobercem a zůstal tam už napořád.
"Vím," řekl tiše Oscar. "Možná tě to překvapí, ale vím."

Nad Londýnem zahřmělo. Žlutá kočka si rezignovaně připlácla tlapku na oči.
TAK DLOUHO SE CHODÍ SE DŽBÁNEM PRO VODU, podotkl Smrť, AŽ NASTANE PRŮSER.
Průvodkyně - promočená deštěm až na kůži - souhlasně mroukla.Pršelo čím dál víc, a co se její maličkosi týkalo, víc slyšet nepotřebovala. A tak se zvedla, nechala Smrtě Smrtěm a pelášila se schovat.

Netřeba si nic nalhávat. Byla to Velká chvíle. Taková, jaké obvykle doprovázejí přípodotky, typu: A od teď tě, Luku, bude Síla provázet už napořád...nebo tak něco.*
Rozpačitě mžourající Viktoriány od sebe dělil skoro metr a půl, ale - bohové! - bylo to, jako by se objímali.
"Můžu něco vědět?" prolomil Bosie tichoucí ticho a zároveň - jakoby mimoděk - přistoupil o kousíček blíž. "Když...když teď odjedeš, uvidím tě ještě?"
"Tohle je složitější, já ---"
"Ne, počkej, nechci vědět, jestli bys hned teď přijal pozvání na rande, jen mě zajímá, jestli mi zase na sto let někam nezmizíš."
Oscar se konečně usmál. Zavrtěl hlavou.
"Ne. To jediné ti můžu slíbit."
"Můžu tě obejmout?" kníkl Krásný prevít onu zcela zásadní prevítí větu, která teď v žádném případě zaznít neměla.
Ano. Některé Zásadní kroky JSOU takhle jednoduché, věřte, nebo ne. Někdy stačí TAKHLE málo, aby se jedno smaragdově zelené vlákno definitivně propletlo a zašmodrchalo s purpurovým.
Metr osmdesát vysoký, ramenatý a drsně vyhlížející válečník řekl:
"To víš, že jo...ty troubo."
Rozevřel náruč. A Krásný prevít v ní přistál.
Jak se teď zajisté domýšlíte - a domýšlíte se zcela správně - celý pekelný masakr, jemuž někteří odolnější z nás říkají Dobrodružství tím teprve začal...

Inkvizitor, postava, z níž by se udělalo špatně i vašemu cynickému fyzikáři ze sedmé třídy, se ve své pozorovatelně za plandajícím pláštíkem Reality spokojeně zachechtal. Každý má své slabé místo a on - samotný to Génius Zla, Tahač za nitky, na které ani Osud nedosáhne...no zkrátka Pan Dokonalý**, zkraťme to...ON jako vždycky hádal správně.
Teď nezbývá než vymyslet, kterak toho poznatku využít.


Pokračování příště...

* Vidíte? JÁ vás varovala...
** A především moc, moc skromný chlapík...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kleio Kleio | 4. září 2008 v 8:31 | Reagovat

Ježišikriste, Buddho i Spongbobe (není čas si vybírat)! Dej ty dva už konečně dohromady nebo za sebe neručííím! *kouše si nehty napětím a čeká, co z toho zase vyleze*

2 Ada Ada | 5. září 2008 v 12:02 | Reagovat

Spongbobe???:o))

Kleio - nedělej mi to...:o)))))

3 Kleio Kleio | 5. září 2008 v 16:29 | Reagovat

Já tobě? No tak to bych si opravdu nedovolila. A mám dojem, že i Kočka by měla námitky. *pubertální medvěd*

4 Ada Ada | 8. září 2008 v 15:25 | Reagovat

Myslíš, že v opačném případě by námitky neměla?

*ještě pubertálnější, neboť chronicky nevyspalý Lemur*:o)))

5 Kleio Kleio | 9. září 2008 v 18:08 | Reagovat

XD

Vyhrálas. ;)

6 Bea Bea | Web | 5. listopadu 2008 v 13:52 | Reagovat

Ado, ty Slíďule jedna slídivá, víš, k čemu jsi mě donutila? Donutila jsi mě kliknout... A ČÍST! Přečíst celého Prevíta od začátku do konce, v rekordním čase! Nikdo-nikdy-slyšíš?, mě k ničemu podobnému nedonutil! Nevím, jestli tě milovat, nebo nenávidět. (Och, ty samozřejmě víš, že milovat - Lemure s kroužkama na ocasu.:-)) A nejen tebe, ale definitivně všechny - všechny! Ach bože, mé studium je zruinované... Styď se! A piš!:-P

7 Ada Ada | 10. listopadu 2008 v 16:41 | Reagovat

Bylo mi potěšením...:o)

8 Malika Malika | 2. února 2009 v 17:54 | Reagovat

Bože...to je nádherný. včera jsem to přečetla jedním dechem a teď jen doufám, že se bude pokračovat. přecejen bych se nerada zamilovala do nedokončený povídky :-)ale na to už je asi stejně pozdě :-D

9 Ada Ada | 3. března 2009 v 14:57 | Reagovat

Maliko, bude dokončeno, ale nejdřív spíš přestěhováno. Tenhle server doopravdy začíná zlobit. Prevítí fanoušci budou informováni zavčasu.:o)

10 wedynrfwxv wedynrfwxv | E-mail | Web | 17. června 2009 v 2:08 | Reagovat

b5AO5k  <a href="http://gtvjskixdbwp.com/">gtvjskixdbwp</a>, [url=http://edkbcscucikm.com/]edkbcscucikm[/url], [link=http://hfhosynxujoa.com/]hfhosynxujoa[/link], http://vxtbdvxvttzy.com/

11 Julie Julie | 22. listopadu 2009 v 23:13 | Reagovat

JÁ CHCI DALŠÍ! Je mi jasné, že nemám nejmenší právo si něco takového přát, ale chci, chci, chci! Prosím!

12 Ada Ada | 27. listopadu 2009 v 13:38 | Reagovat

Je to tam. Naval Osiku.:o))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama