Syndrom horké plotny

25. března 2008 v 12:10 | Slídilka, našeptávač: Martin |  Haló...jste tady?
No jo. Už dnes. Bojíme se totiž, bojíme, že tím (nechtěným a neplánovaným) pauzírováním přicházíme o čtenáře. Tak je to.
Inu, nebudeme to zbytečně okecávat a rovnou Vám naservírujeme další kousek. Nechte si chutnat.



...pak ochromeni hledíme na kadeře zlatých vlasů, které jsme tak divoce uctívali a bláhově líbali...- Oscar Wilde, De Profundis.
Krásný prevít přihlížel. Pocit, že je tu poněkud přebytečný se ho zmocňoval víc a víc - až jím nakonec instinktivně smýkl směrem ke schodům.
"Constance, půjdu napřed, když...dovolíš...," plácal zbytečně a kráčel nahoru jako stroj.
Tvářil se neutrálně, ale někde hluboko uvnitř - v místech, které omotal rudou páskou a označil nápisem NESAHAT - zuřil požár. Peklo, které všechno pohltí, obrátí všechny pocity v prach a vaše duše zůstane velmi vyprahlá.
Tohle bolelo.
Víc, než operace slepáku, nebo rovnání pochroumané nosní přepážky. Víc, než šest hodin baletu v kuse.
JE TO ZA MNOU, šeptal si úlevně. ZA MNOU.
Některé lži znějí velice věrohodně, ale jsou to pořád lži. Hodně mizerná náplast na to, co se děje uvnitř.
Pečlivě kladl jednu nohu pořed druhou (což bylo navzdory okolnostem překvapivě snadné), až konečně stanul přede dveřmi s vyleštěnou cedulkou, na níž se skvělo Herdekbabino jméno a titul.
Zaklepal.
Otevřela okamžitě. Skoro to vypadalo, jako by na něj za dveřmi číhala.
Nemusel říkat ani slovo. Smutně se usmál. Herdekbaba vzdychla, obrátila oči v sloup a vtáhla ho dovnitř.
Mlčky mu nalila bourbon.
"Obrať to do sebe, mladíku," řekla záhrobním hlasem (kuřačky šesti kubánských doutníků denně). "Myslím, že to budeš potřebovat."

***
"COŽE jsi udělala?" nevěřil Oscar.
Constance stydlivě sklopila oči.
"Vím, jak to vypadá, ale neudělala jsem to schválně. Vletěl mi přímo pod auto. Kdybych věděla, kdo to je..."
"Tak na to šlápneš?" zasmál se.
Uchechtla se a rýpla ho do žeber.
"To nebylo hezké."
"Co jiného nám zbývá, než trocha černého humoru?" pokrčil rameny, ale pak přece jen zvážněl. Pohlédl nahoru, ke dveřím, za nimiž před malou chvilkou zmizel Krásný prevít a hluboce si povzdechl.
"Je...v pořádku?"
"Proč se ho nezeptáš?"
"Řekněme, že se naše cesty poněkud rozešly. Některá vlákna se nenavazují. Na horkou plotnu nikdy nesáhneš dvakrát, vždyť víš."
Dívala se mu do očí. Neuhnul ani o milimetr.
"Víš, Oscare, nikdy bych si nemyslela, že to řeknu, ale...je mi ho trošku líto. Je to velice příjemný mladík a vůbec to teď nemá jednoduché."
"Connie...ty ho obhajuješ?"
"Sto let je dlouhá doba na to, utřídit si myšlenky. Má tě rád. A má ztraceně špatné svědomí. Já přece neříkám, že si s ním máš začít, jen...nezavrhuj ho, než ho pořádně poznáš, to je všechno."
Oscar nevěřícně potřásl hlavou.
"To je opravdu podnětná myšlenka, vzhledem ke skutečnosti, že ho znáš asi tak...týden."
"Dobrá, už nic neříkám," řekla. "Tohle je tvoje hřiště. Pojďme se bavit o něčem rozumném. Jak ses měl v Egyptě?"
Jeho úleva, že opustili tohle téma, byla téměř hmatatelná.
"Báječně. Byla to...ehm, fantastická dovolená."
"Moc ti to sluší," odhrnula mu vlasy z obličeje.
"Tobě taky."
"Čistě mezi námi...máš někoho?"
Constance se usmála jako Mata Hari a zrůžověla potěšením.
"Vlastně tu někdo je. Někdo nový. Ale varuju tě, bude to trochu překvapení."
"Sem s ním. Jsem jedno ucho."
"Studuje anglickou literaturu a umění a je...Neuvěřitelně inspirativní. Silná osobnost."
"Krucinál, začínám žárlit," zamručel a předstíral, že ji škrtí.
"Počkej, to ještě není všechno...," smála se a snažila se mu vykroutit.
"Co - ještě nějaká jobovka? Je to multimilionář? Je superhrdina v přestrojení?"
"Ani jedno z toho. Je jí teprve čtyřiadvacet. Jmenuje se Olive."

***

"Nebreč," zahučela Herdekbaba.
"Tichó," kníkl Krásný prevít. "Procházím fází smiřování, tak mě v tom hezky nechte vykoupat, jasný?"
"Žádná fáze smiřování v tomhle případě neexistuje," setřela ho. "A litovat se ti v žádným případě nepomůže, mladíku."
"To jste psycholog???"
"Ne. To jsem Vidoucí."
"Kurva," zasípěl skomírajícím hláskem. "kurva, kurva, a ještě jednou kurva...to BOLÍ!"
Herdekbaba se smířlivě usmála a tiše se k té rozřesené hromádce neštěstí na svém gauči posadila.
"Bolí nechat ho jít?"
"Bolí vidět, že mě nepotřebuje. Že jsem mu ukradenej."
"Do prdele, Bosie...tohle je ten nejdelší rozchod, jakej svět zažil."
"Neměl jsem ho potkat. Neměl jsem si Vzpomenout," plakal Krásný prevít.
Trpělivě ho hladila po zádech.
"Tomu se nedalo zabránit. Ale existují i horší případy, to mi věř."
Krásný prevít vzhlédl. Už nebyl krásný. Vlastně teď nejvíc ze všeho připomínal jednu z obětí testů kosmetiky.
"Jo? Například?"
"Tak dobrá, pro jednou poruším lékařský tajemství, ať je po tvým," vzdychla. Nepřestávala ho hladit a cítila, že se konečně uvolňuje.
"Asi před měsícem jsem tu měla jednoho kluka z rychlý záchranky. Měl noční můry, jako každej, kdo se Rozpomíná. Zdálo se mu o bitvách, o Green Dragoons..."
"Britská jízda? Něco jako v Patriotovi?"
Elizabeth Shortová nedokázala potlačit úsměv.
"Vlastně skoro doslova. Představ si, tenhle kluk, kterej denně zachraňuje lidský životy kdysi dávno velel tomu nejbrutálnějšímu pluku široko daleko. Měl na rukou tolik krve, že by to stačilo na takovou dobře zásobenou transfůzní stanici."
"Plukovník Tavington?" bezmála se trefil Krásný prevít. "Tyjo."
Herdekbaba se pro tentokrát rozhodla pominout, že - zatímco jeho znalosti filmové historie jsou velmi dobré, v té skutečné má zatracené mezery a něžně ho pohladila po vlasech.
"Už je ti líp?"
"Při pomyšlení, že jsem nebyl až takový parchant? Relativně."
"To je dobře. Protože tě čeká taková malá, roztomilá konfrontace. Jdou nahoru."
A pak, jakožto završení té nejpodivnější terapie na světě, se ozval ten zvuk.
Zaklepání.

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Regila Regila | 25. března 2008 v 13:24 | Reagovat

*převtělila se do Oscara a opečovává Bosieho*

2 Ada Ada | 25. března 2008 v 13:39 | Reagovat

*převtělila se do Bosieho a nechá se opečovávat*

*a přede*:o)

3 Danka Danka | Web | 25. března 2008 v 15:23 | Reagovat

No ty jim dáváš *smích* Jen tak dál *smích*

4 Ada Ada | 25. března 2008 v 15:32 | Reagovat

Bude hůř...:o))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama