A nyní Apokalypsa

3. října 2007 v 11:29 | Slídilka (Bosie se OPĚT někde fláká) |  Haló...jste tady?
A nyní...hm. Další kapitola. (Nějak mi docházejí originální přípodotky...budu si muset něco nalít.:o))
Každopádně - příjemné počtení přeji;o)


(Už ne tak docela) v poušti, krátce po půlnoci...
To, co Anup právě rozpoutal, se dosti mizerně vysvětluje a tak to - po vzoru některých scénáristů - opět zkusíme elegantně okecat. Představme si to jako film. Jako jeden z těch velkolepých, monumentálních záběrů z filmu Davida Leana. Kamera se snáší z velké, velikánské výšky a shlíží na žlutohnědé šílenství, jménem písečná bouře. (Vlastně to vypadá, jako by se nějakým nedopatřením připletla ke krtčímu mejdanu v pískovišti, ale na velkém plátně vám to ani nepřijde.)
Je tu ale něco navíc. Ten stín. Temná černočerná postava, vznášející se nad tím chaosem, jako by se jí vůbec, ale vůbec netýkal. Prapodivně klidná postava v kápi. Černé kápi. Ještě před chvílí stála támhle na protější duně a v náručí svírala něco velmi, velmi důležitého. Chundelatou duši někoho, po kom ta skupinka dole tak usilovně pátrá. Jistě - ona postava si sice uvědomovala, že to, co dělá, je zcela proti pravidlům hry, ale přesto byla nesmírně odhodlaná, ochránit tu malou chlupatou věcičku za každou cenu. Přinejmenším do doby, kdy Anup vysvobodí její hmotné tělo a celá ta věc opět začne dýchat a vrnět a ...všechny ty věci, které obvykle dělávala. Myslela to vážně. SMRTELNĚ vážně. Ostatně - jako všechno, co dělala.

***

"Je otevřeno!" křičela Průvodkyně. "Jak dlouho to udržíš?"
"Maximálně patnáct minut, déle ne!" snažil se Anup přeřvat zběsilé ječení vířících písečných zrnek.
"Tak sebou laskavě hoďte!"
"Nezdržíme se tam dýl, než bude nutný," volala Nemesis. Zuřivě gestikulovala, aby přivolala celou skupinku k sobě. "Máme všechno? Fajn! Držte se pohromadě!"
"Můžeme," zaburácel Oscar.
"Můžeme," kývla Průvodkyně.
(Pokud by se ona zvědavá kamera čirou náhodou ponořila hloub a nahlédla Průvodkyni přes rameno, uviděli byste něco převelice zvláštního. Normální smrtelník něco podobného nevidí často.)*
Zahlédli byste to, co se skrývalo pod tajuplným pláštěm bouře. To, co nikdo nesměl zahlédnout. Viděli byste jednu ze Spár - uměle vytvořených škvírek, vedoucích do zcela jiného rozměru. Některé jsou maličké a tenké, jako vlásek. Tahle byla obrovská. Měla značně dvojsmyslný tvar. A zářila. Chladnou neonovou modří - abychom to klišé dovedli k dokonalosti.
A pak všichni - Viktoriáni i První - nadhodili na ramenou výzbroj, nasadili patřičně drsný výraz a nechali se Spárou bez čekání spolknout.

***

Londýn, stále druhý den, 7:30

Všechno bylo nějak jasnější. Ostřejší. Hmatatelnější. Dokonce i zvolna otáčené stránky papíru dělaly žiletkovitě ostré vžum.


Naposledy Vyproštěn 30.11.1900, Paříž, hotel D´Alasace, četl (podvacáté a pořád bez dechu) Krásný Prevít. Předchozí existence se datují...
Tak moment, zarazil se a chvějící se dlaní prudce zaklapl složku. CHCE tohle vůbec vědět? Nestačí mu jistota, že je Oscar zpátky? Naživu? Že je - zcela očividně - šťastný? Koho zajímá, co vyváděl...jánevím....za Krále Klacka?
Je SPOKOJENÝ.
Je ŠŤASTNÝ.
Ale já ho chci zpátky!, zapištěl znenadání nějaký otravný hlásek kdesi u dna a Krásný prevít se schoulil bolestí. Chci se mu dostat na kůži, chci o něm vědět všechno, chci, chci, chci....
NE. NE, NE A NE, okřikl toho rozmazleného Viktoriána v duchu. UŽ TĚ NECHCE, MÁ K TOMU SAKRA DOBRÝ DŮVOD, TAK SE S TÍM SMIŘ. PŘESTAŇ KŇOURAT. A HNED. NEJSI ŽÁDNÁ PADAVKA.
Jsem, pokrčil rameny Bosie 1885. Jsem a ty to víš.
Herdekbaba kouřila druhý doutník a zachmuřeně sledovala, jak se v jeho hezké tváři zračí lítý boj čistě prevítí zvědavosti s velice neprevítím smyslem pro takt. K jejímu nesmírnému překvapení z toho takt nakonec vyšel vítězně.
Krásný prevít popotáhl. Utřel si slzy. A pomalu, nechotně jí složku podal.
"Děkuju," řekl. "Moc to pro mně znamená. Nebudu ho otravovat, nemusíte mít strach. Jeho tajemství je u mě v bezpečí."
"Miláčku," řekla klidně, "Oba víme, že nakonec neodoláš."
Navzdory mizérii, v níž se právě utápěl, vyprskl smíchy.
"Vy si vážně myslíte, že lidi se nemění?"
"Já si to nemyslím. VÍM to," ujistila ho.
"A přesto mi pomáháte."
"Profesionální závazek k pacientovi."
"Ale NO TAK. Myslím, že je v tom víc, než to."
"Dobrá...," zasmála se a konečně tu hnusnou páchnoucí věc típla. "Řekněme, že jsem vždycky měla slabost pro krásný prevíty."
"Ach...cítím se poctěn," rozesmál se.
Herdekbaba natáhla ruku a pohladila ho po tváři. Zvážněla.
"Bosie...časem zjistíš, že se všechny ty podělaný nitky vztahů a existencí nenamotávají jen tak náhodně. Spousta toho, co se teď děje, byla předurčena dávno před tím, než jsme vůbec začínali tušit, že do toho spadneme."
"Věříte na osud?" zeptal se tichounce.
"Bohužel. Já na toho hnusnýho zkurvysyna věřit musím. Což ovšem neznamená," usmála se zavile," že si jím nechám srát na hlavu."
Krásný prevít se naklonil a dal jí měkký polibek na tvář.
"Mám vás rád, Shorty. Fakticky mám."
"Ok," řekla tónem, který by se dal nazvat dobrá-dojal-jsi-mě-ale-nikomu-to-neříkej.
"Já tebe taky, ale teď vypadni, za chvilku mi přijde pacient."
"Zavolám, kdyby něco."
"Samozřejmě. A šetři se. Vzpomínání není žádná sranda. Ještě z toho zdaleka nejsi venku."
"Budu. A ještě jednou díky."
"Není zač," řekla. Jakmile za ním zapadly dveře, udělala něco, čemu se velmi úspěšně vyhýbala od smrti svého manžela ve dvaaosmdesátém. Hodila do sebe panáka whisky a tiše se rozplakala.
Krásný prevít ZDALEKA nevěděl všechno, v tom měla naprostou pravdu.
A nebyl sám, kdo z toho zdaleka nebyl venku.
Ale nebudeme předbíhat.

***

Druhá strana Spáry, o tři minuty později...

Bouři tu - jaké překvapení - nebylo slyšet, ačkoli ji pootevřenou škvírou stále ještě viděli. Bylo tu ticho. Tišší, než netopýří pšouk. Tišší, než svist pírka v letu. Nejtišší ticho na světě.
Stáli na svahu. Pod nimi se rozprostíralo Memfidské pohřebiště - nebo spíš to, čím bývalo v dobách své největší slávy.
Průvodkyně se zahleděla do temně modrých stínů u paty jedné z pískovcových staveb a cítila, jak jí na čele vyvstává studený pot.
Támhle to bylo. Támhle ho viděla naposledy. Slyšela ho vykřiknout...Celé se to odehrálo tak rychle.
"Bastet?" zašeptala zbrojířka a lehce se dotkla její paže. "Musíme vyrazit."
Průvodkyně byla tak bledá, že byste ji - ocitnout se právě ve svém kočičím vtělení - klidně byli mohli pokládat za sněhobílou angoru.**
"Jdeme," hlesla.
Oscar si ležérním gestem přehodil samostříl přes rameno.
"Neboj, zlatíčko. Jestli se Inkvizitor objeví...tentokrát neodejde jen bez zubů, to si piš."
Usmála se.
A pak se to stalo.
Pak se jim za zády ozval hlas, který toužili slyšet ze všeho nejméně - ačkoli ho v hloubi duše tak trochu čekali. Měl odporný přízvuk a vřelost letitého pracovníka finančního úřadu. Řekl:
"Ach...SKUTEČNĚ?"


* Buďme upřímní. Pokud by něco takového VIDĚL často, strávil by většinu života s čelistí kdesi u kotníků. No, ale možná by si zvykl, kdo ví...

**Ale radši jí to neříkejte. Sněhobílé angory nemá ráda. Pokládá je za poněkud změkčilé.

To be continued...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wee-wees Wee-wees | Web | 3. října 2007 v 11:38 | Reagovat

Hele, bezvadná kapitola, ale...co ty hvězdičky?? :o)

2 S., S., | 3. října 2007 v 11:41 | Reagovat

Už jsou tam...(To je systém, panečku...:o)))

3 Regila Regila | 3. října 2007 v 17:02 | Reagovat

Heh...Tak čelist válím taky kdesi u kotníků... :) akorát mě mírně znepokojuje, že jsem tak strašně natvrdlá a pár věcí prostě stále nechápu... To nic, možná to přejde...

4 Kleio Kleio | 3. října 2007 v 19:26 | Reagovat

Měli byste ke své tvorbě připojovat varování Ministerstva školsví (to je schválně, kdyby měl někdo přípodotky), že vaše díla jsou nebezpečně návykovááááá!

Juj!

5 Ada,S Ada,S | 4. října 2007 v 12:51 | Reagovat

3.) Regi, ono se to nakonec vystříbří...:o) A také to může být tím, že spousta věcí v tomto příběhu doopravdy smysl nedává...:o)))

4.) Kleio...ach. Děkujem. Zkusíme to zařídit.:o)

6 Regila Regila | 4. října 2007 v 16:21 | Reagovat

Dík, to jsem zvědavá. A naprosto jsem se zamilovala do téhle Prevítovi fotky. Já chci vidět ten film!

7 S., S., | 4. října 2007 v 17:27 | Reagovat

Regi, obávám se, že po shlédnutí toho filmu se velmi rychle odmiluješ.:o)) Prevít NENÍ kladná historická postava. Prevít je...prostě Prevít,no.:o)

8 Regila Regila | 4. října 2007 v 21:32 | Reagovat

No PRÁVĚ!!! :)))

9 Kleio Kleio | 7. října 2007 v 19:32 | Reagovat

A ta fotka je naprosto a jedinečně kawaiiiiii! *nenápadně ukradla*

10 Ada Ada | 9. října 2007 v 13:25 | Reagovat

8.)Ano. Mám jisté tušení, jak to myslíš...:o))

9.) Kleio, i ty jedna...:o)))))

11 Lucy Lucy | 12. října 2007 v 8:32 | Reagovat

Inkvizitooooor! Proč já miluju všechny zlÉ, ošklivé, podlé a chladné charaktery, které mají vždycky pravdu a uvažují na normálního člověka příliš racionálně?

12 Regila Regila | 12. října 2007 v 9:48 | Reagovat

Lucy: Joooo, nejsem sama divná! :))))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama