Srpen 2007

Aegyptus

3. srpna 2007 v 16:48 | Slídilka a Bosie |  Haló...jste tady?
Drahý Prevíte, rozhodli jsem se, že Tě teď budeme oprašovat (a otravovat) častěji. Máš radost?
A co Vy, drazí čtenáři - (jste-li tu nějací)?
V každém případě: Prevítí tým Vám (jako vždy) přeje příjemnou zábavu.

21.

Kdesi v poušti, tentýž den odpoledne...

Kapota Anupova monstrózního džípu vypadala v opuštěných dunách skoro nepatřičně - černá ohavná věc, nepříjemně evokující válečné konflikty na středním východě. Spící obr, ošlehávaný horkým větrem.
Jeho posádka byla ale mírumilovná. (Dobrá, ne tak docela, ale nepředbíhejme událostem.)
Oscar, uvelebený na zadním sedadle, kouřil cigaretu a šimral na zádech schoulenou, očividně velmi nervózní Průvodkyni. Anup, schovaný v těle mladého, černovlasého muže v tradiční bílé galábiji, byl prakticky k nerozeznání od místních. (Ostatně místním byl - déle, než byste tušili.)
Robbie, oblečený v legračních béžových šortkách a košili, svíral v dlani malý větráček a úspěšně předstíral, že umírá.
"Trčíme tu už dvě hodiny," zachrčel. "Jaký to má smysl? Nejspíš se na nás vykašlali."
"Ne," usmál se Anup. "Přijedou."
" To bych rád věděl...," nadechl se Robbie podrážděně, ale jeho větu záhy přervalo zařvání motoru. Přes okraj duny se přehoupl další (ještě větší a uprášenější) džíp. I on měl na boku nenápadné logo - fénixe na stříbrném poli.
"Co jsem říkal. Jsou tu."
Oscar se usmál. Na Sfingu bylo vždycky spolehnutí.


***

Drobné autorské intermezzo:
Víme, co si myslíte. Ještě pořád to úplně nedává smysl. A také - kde jsou kladní hrdinové, tam se zcela logicky musí vyskytovat i "hrdina" záporný. Hnusný. Zkrznaskrz zkažený.
I tady jeden je. (A - navzdory veškerému očekávání jím NENÍ Krásný prevít.)
Prevítí tým má pro padouchy již od ranného dětství slabost - předem však upozorňuje, že tohohle si nezamilujete. Je to odporná, pokrytecká stvůra, jíž Anup (a hlavně to, čím se zabývá), leží v žaludku hodně, hodně dlouho. A stejně dlouho po Anupově týmu jde.
Nemá jméno. Říkejme mu INKVIZITOR. (Vzhledem k okolnostem VELMI přiléhavé.)
Brzy o něm uslyšíme.

***
Vypadala pořád stejně. Ten liščí, mírně škodolibý úsměv by poznal i za tisíc let. Vystoupila z auta a prostě jen rozevřela náruč.
"Leversonová...," zajásal a objal ji.
"Wilde," opáčila a dala mu pusu. Odstrčila ho od sebe na délku paží, držela ho za ramena a pečlivě si ho prohlížela.
"Vypadáš báječně! Jsi tak..."
"Hubenej?" rozesmál se.
"Ve formě."
"Víš, že tě miluju?"
"Vím, že kecáš...," ujistila ho láskyplně a otočila se k přicházejícímu Anupovi.
"Páni. Nikdy by mě nenapadlo, že vás potkám osobně - je to pro mně čest."
"Pro mně je ctí, mít vás v týmu, tím si buďte jista," usmál se a stiskl jí ruku.
"Popravdě, slečno Leversonová - překvapilo mě, kolik Viktoriánů je ochotných, připojit se k této misi..."
"Blázníte? Tu bych si nedala ujít ani za milión let," řekla.
"Nebude to sranda," sklouzl zpět do soudobého slangu, čímž poněkud zlidštěl a její drzost naopak nebyla tak očividná.
Zvážněla.
"To vím. Ale úplně černě bych to neviděla. Jedeme rovnou z Akademie, máme fantastickou výzbroj...a Nemesis s Johnem znáte - na ty dva je absolutní spolehnutí. Tentokrát ho dostaneme."

***
SMRŤ, postávající na vrcholku duny, vyhlížel naopak velice efektně. Díval se na tu nesourodou skupinku pod ním a černá kápě mu zlehýnka povlávala ve větru. Bergman by zaplesal. Jen by ho patrně znepokojil pohyb, který Chmurný žnec dělal pravým zápěstím. A když už jsem u toho - druhou ruku měl také nějak divně složenou. Jakoby v ochranném gestu. Dokonce si trochu shrnul rukáv, aby na stvoření, které mu spočívalo na lokti, tolik nefoukalo.
"Mjau," proneslo pochybovačně.
ANO, povzdechl si. MÁŠ ÚPLNOU PRAVDU.
Ti dole to zjistí taky. Bohužel...mnohem později.


To be continued...