Jak je důležité míti Prevíta

11. července 2007 v 15:14 | Slídilka |  Haló...jste tady?
Opravdu. Vážně už dneska. Vím, že je na těchto stránkách značně nestandartní, dočkat se nové kapitoly TAK brzy, ale snad to ve zdraví přežijete.;o)
Zatímco předchozí kapitola nebyla ničím jiným, než zběsilou jízdou po tenké (krvavé) linii mezi Skutečností a horkou vzpomínkou na "Patriota",v té dnešní opět sklouzneme do (relativně) poklidných vod prevítího bádání. (Slovíčko "relativně" pokládejte v této větě za nejdůležitější.) Příjemnou zábavu.:o)

18.

Blížilo se to.
Osud to sledoval se zvráceným potěšením. Nakonec - do kategorie Krásný prevít by i on sám zapadl přímo dokonale. Byl loutkářem v pozadí. Nebo - a tuhle definici měl mnohem raději - profesionálním zašmodrchávačem uzlů. Ve skutečnosti nebyl ničím jiným, než malým, zvrhlým klukem s nudlí u nosu, který občas, když se nikdo nedíval, trhal mouchám křidýlka, aby viděl, co to udělá.
Elizabeth věděla, že nikdy nezklame. Nezklamal ani tentokrát. Ale dnešní tah měl ZATRACENĚ dobře vypočítaný, to musela uznat...
Přesně na efekt.
Dokonce i ty dveře se otevřely s monumentálním zaskřípěním, což nikdy předtím neudělaly - tím si byla jista.
No, zkrátka - otevřely se a přítomní členové Anupova Týmu ustrnuli. Někteří z nich - čistě pro jistotu - dokonce sáhli po zbraních.
Krásný prevít - už tak s nervy na pochodu - se pouze ohlédl. Stačilo to.

Cháchá, pronesl Osud škodolibě.

Oscar řekl slovo, které byste v učebnicích literatury hledali marně. Vlastně i v těch nejzaplivanějších knajpách v celém Londýně se jím šetří, jako vzácným kořením.
Krásný prevít otevřel pusu a zároveň mu zčervenal nos. Samozřejmě okamžitě věděl, na koho se dívá. A Oscar věděl, že to ví.
Osud zase jednou nebyl fér. Oscar pochyboval, že někdy bude.
"Tyjó," hlesl křehkým hláskem Bosie a jemně ho ždrcl do ramene, jestli se mu čirou náhodou nezdá.
Nezdál. Stál tam a tvářil se čím dál bezbranněji. Bosie by ho ze všeho nejradši objal, ale cítil, že by nemuselo dopadnou dobře. Kdyby ho odstrčil, bolelo by to. Už tak cítil, jak se mu ostré hroty Vzpomínek zarývají pod kůži. Bolelo to víc, než všechna jeho tetování dohromady. Než kterýkoli piercing - i na těch nejcitlivějších místech.
Tak moc, až mu po tvářích stékaly slzy.
Stál tam, bulel a připadal si jako postava z hodně pitomého filmu. Brečel před svou psychoterapeutkou a hordou divných, úplně cizích lidí. Skvělé. Jednoduše skvělé.
Absurdnější situaci už dlouho nezažil.

"Á, právě včas," pokusila se ji cynicky odlehčit Herdekbaba.
"Ahoj, Shorty," odpověděl chladnokrevně Oscar, aniž z Prevíta byť jen na vteřinku spustil oči.
"Předpokládám," pokračovala, zatímco ostatní stále ještě nebyli schopni sebemenšího komentáře, "že vy dva se už znáte."
"Mno...to předpokládáš zcela správně."
"Jsi to TY?" pípl melodramaticky (a zcela zbytečně) Krásný prevít.
"Ano," připustil Oscar. Jaký mělo smysl zapírat?
"Ach," udělal Krásný prevít a utřel si nos. Prvotní šok už zřejmě pominul - do tváře se mu začínalo vkrádat nadšení. Nebezpečně velké nadšení.
"To je...neuvěřitelný!"
Z Oscarovy tváře se nedalo vyčíst absolutně nic.
"Neříkej."
"Jó...to je...prostě..."

Prostě průser, pomyslela si zničeně Průvodkyně. Poté se protáhla a naklonila přes opěradlo Elizbethina ušáku. Vylovila z akvária tu velkou, tlustou závojnatku a pak - aniž by jen na vteřinu zavzpomínala na to, v jakém těle se právě teď nachází - si ji rezignovaně strčila do pusy a začala žvýkat. Nikdo si toho ani nevšiml.

"Můžu," nadechl se Krásný prevít," můžu tě obejmout?"
"Ne."
Krásný prevít popotáhl a strčil si ruce do kapes - pokus o frajerské gesto typu - Ok, beru, nic se neděje...ale, jak si Oscar s čím dál menší dušičkou v těle dobře všiml, bylo mu hůř, než kdyby ho byl býval uhodil.
"Ehm, no...rád jsem tě zase viděl, Bosie," řekl tiše.
"Jo," špitl Krásný prevít. "Já tebe taky. Ehm. Už budu muset jít...paní doktorko, myslím, že už další návštěva nebude nutná. Už se cítím mnohem líp. Děkuju vám."
"Bosie, stejně bych tě ještě ráda viděla," pospíšila si Herdekbaba.
Krásný prevít se smutně pousmál. "Dobře. Já vám...zavolám."
Kývl na pozdrav té prapodivné skupince, uvelebené v křeslech, ale nikdo jaksi nebyl schopen mu odpovědět. Tak se jednoduše otočil a vyšel ze dveří.

Oscar si mlčky svlékl motorkářskou bundu. Elizabeth mu stejně mlčky nalila whisky. Obrátil ji do sebe. Pak se zničeně rozhlédl.
"Ještě nějaká překvapení?"
"Dnes už ne."
"Zaplaťpánbůh."
"Něco ti řeknu," usmála se Herdekbaba a láskyplně ho pohladila po tváři. "Pokera bych s tebou hrát nechtěla."
"Obávám se, že nejsem....tak dobrý hráč," řekl Oscar. Výraz Velkého drsňáka smázla první slza. A druhá. Průvodkyně vyplivla rybí kostru a běžela ho obejmout. Vzápětí se přidal i Robbie.
Nemohli dělat nic jiného a tak ho zkrátka drželi.
Nakonec, TAHLE zákonitost - jedna z nejstarších - pořád fungovala dokonale.
Ta o týmu, který tě vždycky podrží.

To be continued...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wee-wees Wee-wees | Web | 11. července 2007 v 21:17 | Reagovat

Chudák závojnatka :o)

2 Beatrix Beatrix | 12. července 2007 v 1:08 | Reagovat

Tak tohle je přímá cesta do deprese... Ale ty ryba...to je fakt zajímavý...já mám s kostima z ryb hrozný problémy..myslím ty větší ryby..

3 Ada, S. Ada, S. | 16. července 2007 v 20:40 | Reagovat

Wee-wees....když ona na ni měla chuť TAK dlouho!:o)

Beo, já jsem skoro vegetarián - spíš něco jako "rybán", takže už jsem si na vybírání kostiček zvykla. Ale syrovou bych ji nesnědla, to zase ne.:o))

4 jaja jaja | E-mail | 22. července 2007 v 23:26 | Reagovat

Hele, lidi, já se sem opravdu dostala nějakou náhodou a protože nemám právě moc času, ani nevím, co to tu vlastně vyvádíte.. Ale jedno mi jasný: zajímá Vás osoba Alfreda Douglase. A tak moc prosím o pomoc! Netušíte náhodou, kde by se dalo sehnat jeho dílo či jeho biografie? Ať už v češtině nebo angličtině?? Díky i moc za jakoukoli odpověď! Potěší mě, jen když budu vědět, že to tu vůbec někdo četl!! Díky, díky, díky, díky.... Janka

5 S., S., | 23. července 2007 v 12:27 | Reagovat

Prevítí tým vítá nového kolemčtoucího!:o)

Odpověď na Tvé otázky urychleně posíláme mailem. Děkujík za zájem - už jsme se báli, že je tenhle človíček dočista zapomenutý...:o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama