Tedy dobrá...

4. května 2007 v 17:41 | Slídilka, Bosieho vzal čert...doufám:o) |  Haló...jste tady?
Ach jo. První plukovníkova odbočka. Ale tohle vážně není fér, abyste věděli. Je to defacto proti pravidlům - většina fórů v prevítově příběhu je přece založena na faktu, že nezasvěcení nějaký čas netuší, ze které historické postavičky si prevítí tým utahuje... Někdy vás nechá hádat. A někdy to vykecá velice záhy. Plukovníka ale znáte. Nebo - přinejmenším - onu střelenou, nepříliš reálnou Patriotickou verzi...Prevítí tým však záhy zjistil, že s tou původní bude mnohem větší sranda. Dobrá, Slídilce se do toho strašně nechtělo (už proto, že tuto nesporně zajímací historickou postavu už jednou zneužila), ale nakonec usoudila, že klást odpor Prevítímu bádání nemá smysl.
Tady ho máte. (Rum vás skol!)

16.

Ach ano. Pořád ještě Londýn.Odpoledne. Nějaký kousek od Elizabethiny ordinace.

Tadááá,
zamnul si Osud ruce. Tohle se mu dopravdy začínalo líbit. Věděl ale, že se může bavit ještě líp. Ušklíbl se, zahvízdal jakousi hanbatou odrhovačku a nakoukl pod pokličku TOHO města. Pak sáhl do kapsy a vytáhl špulku s dalším vláknem. Bylo stříbrné a trochu, jen trošičku páchlo kouřem. Krví. A koňským potem. A vůbec nezáleželo na tom, jakou dobu se v té kapse válelo. Osud se rozpřáhl a s úsměvem spratka, který se právě chystá rozbít okno obecního úřadu, hodil.

***
Zkuste si to představit jako film. Jako jeden z těch velkolepých panoramatických záběrů...Kamera klesá níž. Na opuštěnou ulici padají provazce deště a buší do kapoty černého Jeepu, který se krade městem, jako duch. Střih. Kamera zabírá řidičův profil a pak - v detailu - jeho ruku na řadící páce. Chvěje se. (Ta ruka, nikoli kamera, samozřejmě.). Na vedlejším sedadle leží kniha. Tahle kniha. Řidič, drobný plavovlasý muž s orlím nosem, jí čas od času věnuje mírně znechucený pohled.
"Je to cvok," řekne. "Ta ženská je cvok."
Řekne to nahlas, se vším srdcervoucím přesvědčením, které mu od poslední návštěvy pulsovalo v hlavě. Co jiného si taky má myslet? Zcela vážně - zkuste se po takové době dokopat k návštěvě psychologa, v naději, že vám konečně dopomůže od vyčerpání a nočních můr a zjistit, že onen odborník je na tom patrně mnohem hůř, než vy kdy budete. Jediné, co vám řekne je, že si máte VZPOMENOUT. A dá vám...tuhletu věc. Knihu o chlápkovi v uniformě, jehož nejmilejší zábavou bylo masakrovat jiné chlápky v jiných uniformách. Roztomilé, vážně. Té babě by měli sebrat licenci.
Řidič se zamračí a zašátrá v kapse, z níž se ozval přidušený nářek mobilního telefonu.
"Haló... aha, to jsi ty, Charlie. Jo, už jedu. Ano, je mi líp. Ne, k doktorce Shortové se nevrátím."
(Pauza, v níž se muž na druhé straně vehementně pídí po důvodech.)
"Protože je cvok," pronese Ben potřetí. "Jo. Představ si, že mi dala knihu. Nějakou...biografii velitele Britské jízdy. A řekla, že stačí, když si vzpomenu, věřil bys tomu? Do hajzlu, existuje dneska něco, jako normální psychoterapeut?...Tak dobře, zastavím se u tebe."
Položí mobil na sedadlo a zhluboka vzdychne. A to ještě netuší, že mu cestu právě zkřížilo něco velmi ošklivého. Něco, co od Osudu vůbec, ale vůbec nebylo fér. To vlákno. Natažené přes celou šířku ulice.
Střih.
Vidíme toho chlápka, který se před chvilkou skrýval na opačné straně telefonického hovoru, dá-li se to tak specifikovat.
Úctyhodně vyhlížející muž kolem padesátky sedí v křesle ve své pracovně. V pracovně, jako vystřižené z dobového filmu. (Odmyslíte-li si ten notebook na psacím stole.) Začátek devatenáctého století, ale možná ještě dřív. Tapety, čalouněná křesílka. Britská vlajka na stěně.
Na předložce u krbu leží dvě dogy. Velikánské, skvrnité bestie, které (zřejmě aby zmátly případného protivníka) spokojeně vrtí ocasem.
Muž si pohrává s mobilem a usmívá se. Čím dál víc. Pak zavrtí hlavou a tiše řekne:
"Jak může někdo, kdo je nadán takovým talentem pro taktiku, být zároveň TAKHLE nechápavej?"
Ano, drazí historici. Generál Charles Cornwallis patří k těm, kteří VIDÍ...


To be continued...

Nepanikařte.:o) To byl jen takový experiment, abych Bosiemu ukázala, zač jsou v Tce inspirační zdroje.:o) Příští kapitola se opět zaměří na našeho milovaného Prevíta a spol. Měla by též (konečně) maličko odkrýt spodní vrstvy příběhu a zašátrat v podhoubí Starého dobrého Anupova Týmu. Těšíte se?:o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beatrix Beatrix | 5. května 2007 v 23:43 | Reagovat

Jak absurdní otázka, samozřejmě, že se těšíme! Řekla bych, že přímo slintáme nedočkavostí.

2 Ada,S. Ada,S. | 7. května 2007 v 13:17 | Reagovat

:o)

3 Wee-wees Wee-wees | Web | 18. května 2007 v 20:48 | Reagovat

Samozřejmě! Je-dem, je-dem! :o)

4 Ada (alias Slídilka...:o) Ada (alias Slídilka...:o) | 4. června 2007 v 14:33 | Reagovat

Tak jó...:o)

5 asperia asperia | Web | 10. listopadu 2007 v 12:35 | Reagovat

což rozšířit záběr i na Tarletona ? Nebo začít story o tarletonovi a robinsonové?četla jsi toho zeleného draka?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama