Všchno je jak má být

28. března 2007 v 12:27 | Slídilka |  Haló...jste tady?
Opravdu. Opravdu nám na Prevíta tentokrát stačilo pouhých osm dní. Dlužno dodat, že dní nikoli idylických, nýbrž plných zuřivých telefonických debat na téma : Chceme novou postavu, nebo ne?
Ke konsensu dosud nedošlo, neboť trvám na tom, že Ben NENÍ viktoriánský provokatér a tudíž tu nemá co dělat. (Dost na tom, že se mi coby Spojenec vnutil do IDLM, kde si pro sebe uzurpuje čím dál větší a osobnější prostor.) Schlíple však přiznávám, že mě Bosie přece jen ukecal, abych mu připsala takovou malou, maličkou scéničku v kapitole, nazvané "Velká postreinkarnační párty", argumentujíc, že tam budou přece všichni...včetně Benova portrétisty, Sira Joshuy Reynoldse. (Tak jakýpak copak.) Dobrá, prevíte...máš ho mít. Ale piš si, že si to ještě vyberu.
Tolik k drahému plukovníkovi...a teď se pojďme věnovat tomu, komu je tento projekt věnován.
13.
Dublin, Merrion street, ten samý den odpoledne...
Ještě pořád bydlela tady. Ne, ještě pořád ne. Už zase, opravil se v duchu, utáhl popruh krosny pevněji a s úsměvem vešel do domu. Nenamáhal se hledat ji nahoře - příšerné zvuky ze zadního dvora nasvědčovaly tomu, že je v dílně a pracuje na dalším ze svých mazlíčků. Momentálně stavěla třetí a navzdory šedesátce za hrbem, jak říkávala, toho ještě hned tak nenechá. Ne, vážení a milí historici, Lady Speranza Wildeová se nezměnila ani za mák. Jen svou nezměrnou tvůrčí energii obrátila poněkud jiným směrem. Směrem, který se Oscarovi v jeho současném rozpoložení zamlouval mnohem víc, než filozofické debaty a psaní poezie.
Z pološera malé dílny tryskal proud jisker.
Musel pořádně zvýšit hlas, aby překřičel ječící rozbrušovačku, ale na třetí pokus ho konečně zaregistrovala a ten zatracený krám vypnula.
Sundala si ochranný kryt a láskyplně otevřela náruč.
"No zapaťpánbůh, že jsi doma. Co tě zdrželo?"
"To je na delší povídání. Co kdyby sis dala pauzu a šla mě pořádně přivítat?"
"Nejsi zase v průšvihu, miláčku, viď, že ne?"
"Ne ve větším, než ty," vytáhl z kapsy džín hrst pokutových lístků a podal jí je. Pobaveně zvedla obočí.
"Ráda vidím, že tvůj drahoušek pořád tak skvěle šlape..."
"Jezdí fantasticky. Jako všechny tvoje kousky, mami," dal jí Oscar pusu na tvář a s úlevou, kterou necítil celé týdny, zabouchl dveře za vtíravou myšlenkou na to, co se mometálně děje v Londýně. Z čistě praktického hlediska nemohl udělat líp.
***
"Cože, UŽ včera? Ty mrňavej zvrhlíku..." zašklebila se Olive a plácla Prevíta přes zadek.
"Nemoralizuj, proto tu nejsem," zasmál se Prevít a rozhlédl se po malém, čisťounkém tetovacím studiu.
"Ach tak," řekla zklamaně. "Začínala jsem se těšit na pikantní detaily."
"Možná příště. Uděláš mi novou kérku?"
"Jseš si jistej?"
"Naprosto. Jen text, žádný obrázek, nemělo by to trvat dlouho."
"Tak dobře," opláchla si ruce v malém, černém umývadle. "Co by to mělo být? A kam to chceš?"
Krásný prevít se otočil zády a ukázal na šíji, těsně pod hranici vlasů.
"Sem. Jen jedno písmeno. Dvojité Vé...Napadlo mě to těsně před probuzením, nevím, proč. Ale mám pocit, že to musím udělat."
"Jsi naprostej cvok. Opravdu si to nechceš nechat trochu rozležet v hlavě?"
"Olivko, jak dlouho mě znáš?"
"Ach jo...tak dobře. Další zákazník mi přijde na jedenáctou," pohlédla na hodinky. "Stihnu si s tím krásně vyhrát..."
***
TO JE MIMOŘÁDNĚ STUPIDNÍ NÁPAD, usoudil Chmurný žnec.
"Taky si myslím," povzdechla si Průvodkyně. "Mohl by mu to pomoct si Vzpomenout, krucihýml."
OSCAR JE ALE V IRSKU, NE? ANI KRÁSNÝ PREVÍT NENDISPONUJE TAKOVOU PALIČATOSTÍ, ABY HO OKAMŽITĚ VYRAZIL HLEDAT.
"Říkej si co chceš - žádná vzdálenost mezi ním a Krásným prevítem není dost velká," řekla zachmuřeně a s tichým zaprskáním zmizela pod kobercem světa, který Vidíme.
Smrť ještě chvilku poslouchal kvílení Oliviny tetovací jehly a pak Průvodkyni (samozřejmě mnohem důstojněji) následoval. Tady už nemohli udělat absolutně nic.
To be continued...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Regila Regila | 28. března 2007 v 17:56 | Reagovat

První, první, první!!!

Ehm...omluvte dětinskou radost z prvního komentáře a ještě dětinštější z nového prevíta.Když já se TÁÁÁK těšila!A těšení se vyplatilo. Akorát to bylo nějak...krátký....?

2 Beatrix Beatrix | 29. března 2007 v 18:40 | Reagovat

Druhá ;o) To je jak v sokole...ještě podle velikosti...

3 Regila Regila | 29. března 2007 v 21:00 | Reagovat

Beatrix: Když chceš... :) Tak kolik měříš? :)

4 Ada (alias Slídilka...:o) Ada (alias Slídilka...:o) | 4. dubna 2007 v 13:00 | Reagovat

Regila: Mno jo, Prevít ještě zdaleka nedosahuje ukecanosti série IDLM, ale to se zlepší...Jen co se dámské části prevítího týmu udělá trochu líp. Případně, až se pánská část laskavě uráčí, hrábnout do podkladových materiálů a  taktéž přiložit ruce ke klávesnici - že, Bosie?;)

Nicméně - děkujík za milé komentáře a za sokolskou - totiž - prevítí podporu!:)

I tobě, milá Beatrix!

5 Julie Julie | 11. dubna 2007 v 12:25 | Reagovat

Aj aj, mám další závislost, bych vás něčím praštila:o) Ale přiznávám, že se v tom trošičku  ztrácím. Nějak mi není úplně jasné, co že je ten Oscar vlastně zač, jaké byly ty jejich další mise a tak. I když teda Wikipedie pomohla:o)

Vím, že jsem tedy absolutně poslední osoba, která by si mohla dovolit mluvit o pokračováních, ale nebyla by alespoň maličká šance, že by se, pokud nějak obzvlášť hezky zaškemrám, mohla objevit další kapitola?

6 Ada Ada | 12. dubna 2007 v 18:14 | Reagovat

:o)) Je tu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama