Postreinkarnační trauma

1. února 2007 v 15:20 | Slídilka a Bosie, kdysi dávno |  Haló...jste tady?
Jak bylo slíbeno (no, ne tak docela slíbeno, ale naznačeno...), nová kapitola se to objevila o něco dříve, než jste čekali. (Jupí! Sami tomu nevěříme...:)
10.
Stále ten samý den, o necelou hodinku později...
Vlastník růžové Nitě si kliďánko pohvizdoval. Asi jako malý kluk, když si chce dodat odvahy. Vlastně to dělal z téhož důvodu. Pořád nemohl přestat myslet na Oscarův výraz, když po ustaraných členech Týmu metal ty své (velmi přesvědčivé) argumenty. Jemu tedy tolik přesvědčivé nepřipadaly. Na to znal Oscara příliš dlouho. A příliš dobře. Nebo si to alespoň myslel. Měl všechny důvody se domnívat, že to celé skončilo, ale stačilo zavzpomínat na Prevítův hadí úsměv a dlouhé řasy a věděl, že je na průšvih zaděláno. Stejně, jako Tenkrát. Pomyšlení, že by se všechno mohlo vrátit do starých kolejí, ho přivádělo k šílenství. Nelíbilo se mu. Ani trošku.
Vlastně je dobře, že Oscar odjíždí. Riziko konfrontace s Krásným prevítem se tím sníží na minimum...
Robbie spokojeně vyplivl žvýkačku a konečně vešel do baru "U ztracený vzpomínky".
Olive si všiml hned mezi dveřmi - ta holka byla všechno možné, jen ne nenápadná. Mávala na něj a hulákala přes celý podnik.
On však uviděl cosi, co jeho vnímání zkroutilo, jako paragraf a jeho žaludek ještě víc. Cosi, co jeho už tak týranou představivost donutilo zaůpět: ÁÁÁ , DO PRDELE...
"Kde jseš, híml, čekáme na tebe hodinu," řekla Olive.
"Robbie? ROBBIE, je ti něco?" znejistěla, když si konečně všimla, jak se tváří.
Vlastník růžové nitě nasucho polkl a obrátil se k baru.
"Co absolutně nejsilnějšího tu máte? Potřebuju vzpruhu," řekl tiše.
A Osud se cynicky uchechtl a vykouzlil na tváři Krásného prevíta ještě krásnější úsměv, než kdy před tím.
"Dej si Postreinkarnační trauma," usmál se. "To by postavilo na nohy i mrtvýho."

***
Někteří lidé jsou tajně přesvědčeni o tom, že Reinkarnace je jedním z Božích mlýnů. Robbie Ross si to nikdy nemyslel víc, než teď.
Protože (víření bubnů a Wágner v pozadí)...
KRÁSNÝ PREVÍT BYL ZPÁTKY!
Očividně se také přiblížil k Týmu víc, než si Oscar myslel.
A - navzdory neviktoriánsky zježeným vlasům a piercingu ve spodním rtu - vypadal báječně. Což byla, řekněme si to na rovinu, vážně špatná zpráva...

To be continued...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wee-wees Wee-wees | Web | 4. února 2007 v 10:47 | Reagovat

Postreinkarnační trauma!

Ado, Slídilko, já z tebe jednou budu mít smrt! :o)))

2 Ada, S.:o) Ada, S.:o) | 7. února 2007 v 15:35 | Reagovat

Wee-wees, to snad radši ani ne - kdo by chudáčka Prevítka četl a podporoval...:o)

3 Wee-wees Wee-wees | Web | 16. února 2007 v 21:28 | Reagovat

Ty desítky jiných, co to čtou a akorát jsou shnilí napsat komentář, řekla bych :o)))

(to já žiju zásadou líná huba holý neštěstí :o)))

Ale jinak teda, Slídilko s prevítím máslem na hlavě, koukej sem dodat další kapitolu, už jsme zase čtrnáct dnů na suchu! Mám tady ostře nabitý banán - vidíš - přímo proti monitoru - a nebudu ho váhat použít! :o))))

4 Beatrix Beatrix | 19. února 2007 v 0:45 | Reagovat

to nebude jen lenost (ačkoliv...no..ehm...), mně se třeba většinou nedostává slov a přece se nebudu opakovat ;o)

5 Ada,S. Ada,S. | 20. února 2007 v 12:55 | Reagovat

Wee-wees...nestřílej, v divadle mě potřebují!:o) Já už budu hodná, když už Bosie není...

Beatrix...páni, ty jsi tu taky? to mě těší, to mě těší...:o))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama