Ti, kteří (ne)vědí

5. ledna 2007 v 15:39 | Slídilka |  Haló...jste tady?
Dobrá. Mám sice spoustu jiné práce a Bosie si mrzce zdrhl za hranice (prý za prací, pche...:o), ale musím to tu kapánek oživit. Zabránit rozkladu a tak. Přilít další konzervační roztok a upravit květinovou výzdobu...
A...dost morbidit, tady máte dalšího Prevíta. Snad Vás ještě neomrzel, když se tak fláká.
8.
Pořád ještě Londýn, něco, jako současnost...

Nejdřív ze všeho zaznělo: "Výborně. Nechápu, z čeho jste byl tak nervózní. Můžete jít."
Ony tři věty Krásného prevíta šokovaly natolik, že se nedokázal pohnout a na čele mu vyrazil studený pot. O několik vteřin později mu konečně došel jejich smysl. Teprve pak zkoušejícímu poděkoval a vyšel z místnosti. A dál, na ulici, do oslepujícího světla a mezi lidi, kteří se takových banalit, jako je zkouška z francouzštiny bát nemusí.
"Kurva," řekl tiše. A pak se samou úlevou rozbrečel, jako malý kluk.
On to zvládl. Je konec. Konec nespavosti, kruhů pod očima a hektolitrů kafe. Je po všem.
Z protější strany nádvoří na něj zuřivě mávala Olive, bývalá spolužačka ze střední a zároveň nejsvobodomyslnější člověk, jakého znal. Momentálně vlastnila piercingové a tetovací studio, což ji činilo zodpovědnou za převážnou většinu ozdob Prevítova těla, ale to nebylo ani trochu důležité. Důležité bylo, že se téhle holce mohl svěřit naprosto s čímkoli. Byla jeho druhou, mnohem přátelštější polovinou. Míval pocit, že s Olive kamarádí snad sto let.
(Pocit převelice oprávněný, ale to ještě netušil.)
Vypadala báječně - dlouhé vlasy, spletené do copánků, jí žhnuly fascinující kombinací oranžové a nebesky modré a usmívala se na celé kolo. Krásný prevít se uchechtl, když hodila koketní pohled na procházejícího profesora Jacobse. Pětašedesátiletý odměřený latinář mírně zavrávoral a očividně se chystal pokřižovat - naštěstí se ovládl a raději stočil pohled jinam, což bylo, jak správně uhodl, mnohem bezpečnější.
"Takže?" šťouchla do Prevíta netrpělivě.
"Jo," usmál se. "Asi jo. Výsledky teprve dostanu, ale …"
"Kurva drát," řekla a objala ho. " Nemáš tušení, jak jsem se, prdelko,bála."
Krásný prevít se pobaveně zašklebil.
"Hele, možná tě to překvapí, ale mám…Potřebuju panáka."
"Jdeme, musím ti někoho představit."
"Ale ne…jen ne další tvoje potrhlý známý."
"Nebuď protivnej. Robbie se ti bude líbit. Je to…takovej viktoriánskej typ."
"Zavři oči a mysli na Anglii?" zašklebil se. "Pěkně děkuju…"
"No tak. Je milej. Vzpomínáš na ten film, jak jsem na něm nedávno byli?"
"Kristova noho, ten Wildeův životopis? Aby ne. V životě jsem tolik nebrečel."
Olive se do něj zavěsila a dala mu pusu na tvář.
"No, tak Robbie je úplně jako ten kluk, co ho hrál Michael Sheen..."
***
V tutéž chvíli, jen v jiné čtvrti, se v jisté ordinaci odehrávalo velmi zvláštní setkání. Raymond Moody by nad jeho složením zaplesal, Elizabethině zcela neastrální sekretářce to bylo fuk.
Prostě šla a uvařila jim čaj. Neviděla totiž nic jiného, než:
1.) Svou šéfovou.
2.)Tmavovlasého mladého muže v tričku s logem Harley - Davidson (Dobrá, bylo poněkud zvláštní, že kouřil jakousi příšerně navoněnou cigaretu se zlatou dutinkou, ale co zmůžete - svět je plný cvoků a ona s tím nic nenadělá.)
3.) Drobného kudrnatého bruneta s brejličkama na křivém nose.
4.) Exoticky vyhlížejícího cizince s arabským přízvukem.
5.) Mladou pohlednou dívku v otrhaných džínách, kterou očividně zaujaly rybičky v akváriu ( a tvářila se, jako by měla chuť si jednu vylovit a syrovou sníst.).
Zkrátka, normální skupinová terapie. Nic nového.
Položila podnos s čajem na stůl a na odchodu mírně ustrnula, když jí za zády zaznělo tiché a kutivované "Děkuji."
Musela se ohlédnout. Doopravdy to řekl ten motorkář.
"Ech...není zač," pokynula mu a raději rychle zmizela za dveřmi. (Byla chytřejší, než tušila.)
"Jsem moc ráda, že jste přišli," řekla Herdekbaba.
Motorkář si tiše povzdechl.
"Já taky. Jen nechápu, proč se kvůli jednomu prevítovi dělá takový povyk."
"Aby bylo jasno - tady nejde jen o něj samotného, Oscare," vmísil se do věci Anup. " Situace je mnohem vážnější, než se zdá."
SMRTELNĚ VÁŽNÁ, prohlásil TÍM hlasem nový (a poslední) příchozí.
Oscar naprázdno polkl a Průvodkyně začala konejšivě příst.
To be continued...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wee-wees Wee-wees | Web | 5. ledna 2007 v 20:15 | Reagovat

Jaj, dobrá kapitolka! Začíná se to dobře rozjíždět :o))

Obzvlášť mě pobavilo "Pětašedesátiletý odměřený latinář mírně zavrávoral a očividně se chystal pokřižovat... " :o)))

A to "zavři oči a mysli na Anglii" odněkud znám ;o)))

2 Slídilka Slídilka | 8. ledna 2007 v 13:39 | Reagovat

:o)To s tím latinářem...to je reálná zkušenost. Tedy - ne moje, ale mé milé "francouzské spojky" S.:o)

Zavři oči a mysli na Anglii...myslím, že tuhle hlášku říkávaly viktoriánské matky dcerám před svatební nocí.:o) Podle toho ta noc asi taky vypadala.:o)

Jo, a Prevít to  - technicky vzato - řekl dříve, než jistý zmijozelský blonďák...:o)

3 Eba Eba | Web | 8. ledna 2007 v 22:39 | Reagovat

Kurva drát...! :)

Víš co, Adi? Na své strastiplné zpáteční nedělní cestě jsem vytáhla z batohu vytištěného Prevíta a konečně se do něj zakousla tak, jak jsem chtěla už nějakou dobu. Podle očekávání, docvaklo mi toho mnohem víc, než čtením po kapitolách s vašimi nehoráznými rozestupy. ;) A ještě víc mě teď baví číst dál. :)

4 Eba Eba | Web | 8. ledna 2007 v 22:44 | Reagovat

A taky jsem si u toho tisknutí všimla, že se dvě prevítí kapitolky jmenují "Proč já?".

Dožaduji se vysvětlení. ;)

5 Ada (alias Slídilka, alias...:o) Ada (alias Slídilka, alias...:o) | 9. ledna 2007 v 13:38 | Reagovat

Ebi, to máš tak.

On to v jednom případě možná nebude název kapitoly, alébrž povzdech té, jež ji navzdory své zaměstnanosti musela vytáhnout z přeplněné krabice a restaurovat.:o) Ale bude napraveno...jakmile zjistím, jak se ta zas...tracená kapitola vlastně jmenovala.:o)

A děkuju (kujeme)...!:o)

6 Kleio Kleio | 19. ledna 2007 v 20:50 | Reagovat

Zvláštní je, že tohle čtu už asi potřetí a pokaždé se divím, že už to znám, a přesto tu není můj komentář :)))

Takže se zpožděním kulím očadla a koušu nehtíky v napjatém očekávání dalšího ;)

7 S., S., | 23. ledna 2007 v 12:05 | Reagovat

Děkujík za neutuchající zájem!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama