Proč já?

30. října 2006 v 15:32 | Bosie a Slídilka, kdysi dávno |  Haló...jste tady?
Au! Přestaňte po nás házet ostrými předměty, nemůžeme za to!!! Ale ano...je načase schlíple přiznat, že tuhle pětiletku už nestihneme. Posledně tu kdosi slíbil, že se vynasnažíme, aby tu alespoň jednou za tři dny bylo něco ke čtení. A už je to...ech. :( Dlouho.
Zodpovědnější polovička Prevítího týmu se ale vážně snažila! A zasloužila se o zdárné oprášení další kapitoly...Nicméně, zodpovědnější polovička (Slídilka) též předevčírem hřímala na tu méně zodpovědnou (Bosieho) do telefonu, jestli chce vážně nechat chudáčka Prevíta chcípnout hlady.
NECHCE! Opravdu. Ale když ono je tak málo času...
4.
Paříž, něco jako současnost.
Seděli v kavárně u Dvou Magotů, usrkávali svou denní dávku kofeinu a vypadali tak nenápadně, jak jen členové Anupova týmu vypadat mohou. Tmavovlasý mladík v kožené bundě a džínách se nepatrně usmíval. Drobná zrzka ho hladila po paži.
"Podívej, drahoušku...jistě tě upozornili na jistá rizika. Ještě pořád je tu možnost, že se tě pokusí najít."
"Sarah, nebuď směšná. Proč by to dělal?"
Nejslavnější herečka viktoriánské éry našpulila spodní ret.
"Tak či tak - není typ, který by se objektu zbožňování vzdával tak snadno. Věř mi. Ta pijavice tě zbožňuje."
Oscar tiše vyprskl smíchy.
"Přál bych si mít tvoje starosti. Sarah... Za prvé nemá ponětí kde jsem, já nevím, kde je on a ani mě to nezajímá. Věř mi. Recidiva skutečně nehrozí."
Pozvedla oči k nebesům, jako že ona ví svoje.
"Poslyš, vypadám jako citový masochista?" zašklebil se.
"Ano. Vypadáš." prohlásila klidně.
"Promiňte," ozval se nad nimi nesmělý hlásek.
"Nezlobte se, že vás obtěžuju...ale nejste náhodou profesor Hastings?"
"Náhody jsou někdy nevyzpytatelné...Řekl bych že jsme právě na jednu narazili."usmál se Oscar.
Hubený mladík s brejličkama na křivém nose se rozzářil, jako sluníčko.
"Můžete mi podepsat knihu?"
"Samozřejmě," vzal mu Oscar z roztřesených prstů výtisk "Zkurvených viktoriánských konvencí" a otevřel ho na první straně.
"Komu to mám věnovat?"
"Emmm...jmenuju se Robert. Robert Ross."
"Vážně?" usmál se Oscar ještě víc a napsal:
Robbiemu, který si nevzpomíná... Seth Hastigs.
Když odešel, pohlédli si se Sarah Bernhardt/Fleur Aubertovou do očí a rozesmáli se na celé kolo.
***
Krásný prevít neměl prozatím sebemenší tušení, co je příčinou jeho rozmrzelosti. A divného déja vu, kdykoli se podívá na knihovnu. Nevěděl, proč znovu a znovu bere do ruky Obraz Doriana Graye a nepřítomně jím listuje. Nevěděl, čím ho ta zatracená kniha tak přitahuje. Měl chuť ji spálit, aby toho konečně nechala. Vztekle jí mrskl na pohovku a unaveně si protřel oči.
Je vyřízený ze zkoušek, to bude ono. Jestli z té frániny nerupne letos, tak už nikdy.
Měl by se učit a místo toho tady blbne...
Z oknem se ozvalo zamňoukání.
"Tys mi tu chyběla."zabručel a otevřel jí okno své pronajaté podkrovní trucovny. Vešla a otřela se mu o ruku.
S povzdechem otevřel ledničku a nalil jí mléko.
Jestli něco doopravdy nechápal, pak to, proč se pokaždé, když ho přijde navštívit tváří tak škodolibě.

Pokračování nejdřív pozítří...:)



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wee-wees Wee-wees | Web | 3. listopadu 2006 v 14:10 | Reagovat

Zkurvené viktoriánské konvence mě odrovnaly. Nádhera! :o)

2 Kleio Kleio | Web | 3. listopadu 2006 v 23:03 | Reagovat

úplně vidím ten škodolibý výraz té košišty... :)

(je pozdě, inteligentnější reakci nemám) :D

3 S+B S+B | 14. listopadu 2006 v 14:03 | Reagovat

Jsme rádi, že vás to baví. Děkujeme!:o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama