Další. Co, další? No, kapitola přece...:-)) Musím žalovat: Slídilka z původního textu vyškrtla jedno sprosté slovo a nahradila ho jemnější variantou...Důrazně protestuji!:-)) Oscar přece na cenzuru kašlal.
3.
3.
Spára mezi Paříží a dneškem, technicky vzato včera...(1.prosince,1900)
Průvodkyně dorazila o necelou hodinu později, než bylo naplánováno. (Odchozí tuto skutečnost pokládali za vcelku přijatelnou. V jejím případě se jednalo o něco jako osobní rekord.)
Tentokrát měla (čistě pro změnu) lidské tělo. Rázovala po Rue de Beaux Arts a tvářila se, jako velice naštvaná kočka (čímž poukazovala na svůj ušlechtilý původ).
"Držíš tu mapu obráceně," upozornil ji jemně Básník.
"Že by?"
"Víš, vždycky jsem přemýšlel, na základě čeho se Anup domnívá, že jsi ideální Průvodce. Myslím, že jsem na to přišel..."
"Na čerstvého nebožtíka máš podezřele moc humoru." mávla rukou a konečně ho objala.
"Dost možná...stýskalo se ti?"
"Všem se nám stýskalo."
"Hodlám se vrátit k Týmu. Brzy mě budete mít plný zuby." sklouzl k čistě soudobému slangu.
"To sotva...Mimochodem, makedonská sekce se chvěje nedočkavostí..."
"Budu předstírat, že nevím, na co narážíš..."
"To vykládej Héfaistionovi..."
"Ještě pořád je u Sedmapadesáté jednotky?"
"Od vašeho blbnutí u Issu se moc nezměnil."
"Postrádal jsem ho. Vás všechny..." prohlásil s úsměvem.
JSME DOMA, přerušil je neutrálním tónem Smrť a promptně se rozplynul.
Rozhlédli se. Portál zajiskřil a zmizel. Ve vzduchu čpělo a prskalo jednadvacáté století. Kolem zdi hřbitova Pére Lachaise prosvištělo cosi velkého a rychlého. Rychle se snášela tma.
Narozdíl od Příchozích netušila, že je starší o celých sto let. (Technicky vzato, i kdyby tušila, bylo by jí to dost jedno. Ale takové už optické jevy bývají. S tím nic nenaděláte.)
"Hej, vy tam!" zvolal kdosi v temné uličce. Těla jim olízlo vlezlé světlo baterky.
"Zavíráme..."
Příchozí se (z čisté radosti ze života), cynicky uchechtli a prošli kolem hlídače k hlavní bráně.
Vztříc Nové ( a - jak Básník upřímně doufal - Krásné prevíty postrádající) existenci.
To Be Continued...
Tentokrát měla (čistě pro změnu) lidské tělo. Rázovala po Rue de Beaux Arts a tvářila se, jako velice naštvaná kočka (čímž poukazovala na svůj ušlechtilý původ).
"Držíš tu mapu obráceně," upozornil ji jemně Básník.
"Že by?"
"Víš, vždycky jsem přemýšlel, na základě čeho se Anup domnívá, že jsi ideální Průvodce. Myslím, že jsem na to přišel..."
"Na čerstvého nebožtíka máš podezřele moc humoru." mávla rukou a konečně ho objala.
"Dost možná...stýskalo se ti?"
"Všem se nám stýskalo."
"Hodlám se vrátit k Týmu. Brzy mě budete mít plný zuby." sklouzl k čistě soudobému slangu.
"To sotva...Mimochodem, makedonská sekce se chvěje nedočkavostí..."
"Budu předstírat, že nevím, na co narážíš..."
"To vykládej Héfaistionovi..."
"Ještě pořád je u Sedmapadesáté jednotky?"
"Od vašeho blbnutí u Issu se moc nezměnil."
"Postrádal jsem ho. Vás všechny..." prohlásil s úsměvem.
JSME DOMA, přerušil je neutrálním tónem Smrť a promptně se rozplynul.
Rozhlédli se. Portál zajiskřil a zmizel. Ve vzduchu čpělo a prskalo jednadvacáté století. Kolem zdi hřbitova Pére Lachaise prosvištělo cosi velkého a rychlého. Rychle se snášela tma.
Narozdíl od Příchozích netušila, že je starší o celých sto let. (Technicky vzato, i kdyby tušila, bylo by jí to dost jedno. Ale takové už optické jevy bývají. S tím nic nenaděláte.)
"Hej, vy tam!" zvolal kdosi v temné uličce. Těla jim olízlo vlezlé světlo baterky.
"Zavíráme..."
Příchozí se (z čisté radosti ze života), cynicky uchechtli a prošli kolem hlídače k hlavní bráně.
Vztříc Nové ( a - jak Básník upřímně doufal - Krásné prevíty postrádající) existenci.
To Be Continued...
Kleio |
Počkej, ty zmetku, až se vrátíš...Máš štěstí, že jsem charakter a to tvé obvinění ti nesmázla...:))