Září 2006

Poslední náležitosti

5. září 2006 v 12:18 | Bosie a Slídilka |  Haló...jste tady?
Koukněte - víme, že to flákáme. Budeme se ale moooc snažit, aby tu alespoň jednou za tři dny bylo něco ke čtení. Slibujeme. Tumáte další pokračování Krásného prevíta a už se nezlobte...:))
2.
Londýn, Anglie, ráno poté.
Když mu to James oznámil, tvářil se přímo hrůzostrašně.
Sluha se přistihl, že nenápadně couvá ke dveřím...
"Ne." řekl Krásný prevít.
"Je mi to líto, Sire, ale je to tak."
"Vy mi lžete."
"Kéž by. Zpráva z Paříže přišla dnes ráno...Pan Wilde nás opustil."
Krásný prevít tiše oddechoval. Normální člověk se zhroutí a rozpláče. On měl chuť někoho zabít. Pomalu. Hodně pomalu.
Nenáviděl, když nebylo po jeho. Nenáviděl ztrátu kontroly nad situací. A nenáviděl, když někdo, o kom byl skálopevně přesvědčený, že tu vždycky bude, najednou prostě zmizel.
"Zmizte odtud."
"Ale Sire -"
"VYPADNĚTE!!!"
Nenápadní, pouhým okem neviditelní příchozí sebou trhli.
"Je přesně takový, jakého jsem si ho představovala!" zaradovala se hubená bruneta.
"Moc milej, opravdu...Hele, doufám, že se vrátíme včas," řekl její společník, kluk v černém triku, kontrastujícím se světle modrým přelivem na vlasech.
"Musím dopsat tu seminárku."
"Pšt,"okřikla ho.
Dělali si poznámky.
Krásný prevít sebou plácl na sofa a konečně se rozplakal. Vzteky. Vypadal při tom docela malebně - minimálně Boticellimu by se roztřásla kolena.
Daleko odsud, v deštivé Paříži, se trojice Odchozích pomalu chystala na cestu. Přesněji řečeno na Cestu. Na Cestu, která opravdu, ale opravdu nevedla žádným tunelem se světýlkem na konci.
Prostě prošli Portálem, zablesklo se a Kdosi si udělal další čárku.
Pokračování příště...